19:27 06. prosince 2019
Američtí vojáci v Afghánistánu

Analytik Forbes: „Osudná domýšlivost“ USA způsobuje katastrofy po celém světě

CC BY 2.0 / The U.S. Army / Black Hawk unload
Svět
Získat krátkou URL
121010
Sledujte nás na

Když nechce rozebírat složitou situaci nebo když sleduje vlastní cíle, začíná Amerika často podporovat „bojovníky za svobodu“ v různých koutech světa, kteří jsou ve skutečnosti daleko od demokracie, píše odborník časopisu Forbes Steve Hankey.

Jak psal ve své knize laureát Nobelovy ceny Friedrich Hayek, „osudná domýšlivost" člověka se projevuje v jeho jistotě v tom, že může měnit okolní svět podle svého přání. Podobná domýšlivost je vidět ve všech ekonomikách s centralizovaným plánováním, ať už se řídí jakýmikoli ušlechtilými záměry.

Ostatně nehledě na to, že rozsáhlé plánové ekonomiky jako SSSR, Čína a jiné země už dávno patří minulosti, „osudná domýšlivost", která nutí lídry k centralizovaným přeměnám, žije i nadále, píše ekonom a profesor univerzity Johna Hopkinse Steve Hankey ve svém článku pro Forbes.

Zastánce „domýšlivé centralizace" snadno poznáte v osobě prezidenta Donalda Trumpa a členech jeho administrativy. Je mnoho takových i v Senátu, a to v obou stranách. Záliba v plánování se přitom neomezuje jen na ekonomiku a projevuje se často dokonce i v zahraniční politice. A podle slov autora článku právě kvůli tomu zasahuje Amerika tak často do záležitostí jiných zemí, a svět je dnes „posetý zlomky" toho, co zůstalo po aktivitě Washingtonu.

Abychom lépe pochopili koncepci „osudné domýšlivosti" v zahraniční politice USA, doporučuje Hankey knihu od známého amerického politologa Teda Carpentera pod názvem Důvěřivá supervelmoc: USA podporují neexistující demokratická hnutí v zahraničí. Ve své studii rozebírá analytik v podstatě devět projevů „osudné domýšlivosti" USA v jejich zahraničních kampaních.

Například, když podporovala opoziční „contras" v Nikaragui v 80. letech, administrativa Ronalda Reagana upřímně věřila, že toto hnutí bojuje za svobodu a nezávislost. Mezitím však neusilovali „contras" tak o nastolení demokracie, jako o uchvácení moci. Stejná situace byla u Reagana také s angolským údajně demokratickým vůdcem Jonasem Savimbim, ve které podle slov Carpentera nedokázaly USA rozeznat „šarlatána a psychopata", což poškodilo pověst Washingtonu.

Když podporovaly afghánské „bojovníky za svobodu" mudžáhedíny, řídily se USA spíše neochotou ztratit přístup k ropě Perského zálivu, než nějakými ideologickými důvody. Politolog upozorňuje na to, že v 80. letech vynaložil Washington na podporu mudžáhedínů přes 2 miliardy dolarů, tedy více, než celé financování CIA ve stejném období.

Ostatně i po ukončení studené války snaha USA vydávat žádoucí za reálné, pokud jde o „bojovníky za nezávislost", nikam nezmizela. Potvrzuje to příběh s intervencí administrativy Billa Clintona na Balkánu koncem 90. let. Podle názoru analytika přistoupily USA na podporu „kruté a z hlediska morálního pochybné" skupiny Osvobozovací armády Kosova jen proto, že chtělz pro sebe zjednodušit příliš složitou etnickou a geopolitickou situaci v tomto regionu.

Amerika pokračovala v podporování tohoto hnutí dokonce když zvláštní zástupce USA na Balkánu Robert Geldard prohlásil, že Osvobozovací armáda Kosova je „teroristickou skupinou". A teprve poté, co Kosovo „získalo nezávislost díky leteckým útokům NATO", a poté, co hnutí i nadále poškozovalo práva všech „nealbánců", se stalo nakonec vyjasnilo, jaké mohou být záporné následky americké pomoci, kdy USA „nedokázaly všechno důkladně ověřit, než jim poslaly financování".

Shodná situace vznikla také s mnohými „barevnými revolucemi". „Oranžovou" na Ukrajině, počínaje a konče Libanonem. Z nějakého důvodu Západ v čele s USA doufal, že všechny tyto státy, i když nikde předtím neprokázaly existenci silných demokratických institucí ani politický pluralismus, budou moci snadno vybudovat demokracii. Není divu, že očekávání Američanů se ukázaly být daleko od reality, která zavládla v těchto zemích po svržení starých režimů. V důsledku toho se tyto revoluce zapsaly do dějin jako další „smutný komentář" k moudrosti a etice zahraniční politiky USA.

Jeden pokus s Ukrajinou Americe však podle všeho nestačil. A proto, jak je již známo, se tam Washington vrátil, aby podpořil „pochybnou revoluci na Majdanu". USA byly na jedné straně samozřejmě rády za odchod proruských úřadů a převedení Kyjeva na „západní oběžnou dráhu", byla za to zaplacena ale příliš velká cena. Podpora „majdanu" Západem byla čímsi středním mezi „fašistickým převratem a demokratickým povstáním", soudí Carpenter. Zdálo se, že se revoluce obešla bez obětí, pak ale vypukla na hranici válka a země zabředla do korupce.

Politolog nezapomněl ani na zasahování USA na Blízkém východě v posledních letech. Rozebral situaci s Irákem a Libyí, kde po americké podpoře demokratických procesů těch demokratických hodnot nepřibylo, a v závěru píše o Sýrii. Podle Carpenterova názoru američtí úředníci zase „jednali ve světě vlastních fantazií", kdy trvali na vpádu do země, která na mnoho let uvízla v občanské válce.

„Bohužel jen máloco svědčí o tom, že fiasko v Sýrii bude pro Spojené státy poslední podobnou epizodou," cituje Carpentera Steve Hankey. Americké politické elity zjevně trpí „osudnou domýšlivostí", a to z nich dělá skutečné „organizátory katastrof".

Více:

Ankara vyzvala USA, aby neprotahovaly stažení vojsk
USA vyslaly výsadkovou loď s cílem krytí odsunu vojsk ze Sýrie
Ministerstvo zahraničí Kuby obvinilo USA z přemístění vojsk směrem k Venezuele
USA opět požádaly, aby Turecko odmítlo nákup S-400
Kanada schválí vydání finanční ředitelky Huawei do USA
Štítky:
válka, Afghánistán, Irák, Sýrie, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář