09:28 17. června 2019
Děti si hrají na zničeném tanku, který byl zničen během bombardování NATO

Ochuzený uran, chlór a kyselina solná: „Toxické“ vzpomínky svědků bombardování Jugoslávie

© AFP 2019 / Mike Nelson
Svět
Získat krátkou URL
163110

V roce 1999 síly NATO bez zbytečné reflexe prolévaly krev pokojného srbského obyvatelstva, které se stalo „průvodními ztrátami“ v jejich boji za demokracii. Nehledě na nebezpečí ekologické katastrofy se neobešly bez radioaktivní munice a kazetových bomb, ani se nezdržely útoků na chemické závody a ropné rafinérie. Srbští experti vzpomínají na zhoubné v přímém a přeneseném slova smyslu následky agrese NATO proti Jugoslávii.

Za dobu bombardování bylo podle údajů srbského ministerstva obrany shozeno na Jugoslávii asi 25 000 tun munice, z toho 15 tun munice s ochuzeným uranem, značné množství pum bylo shozeno na civilní objekty, v důsledku čehož dosahuje počet obětí mezi civilisty podle různých odhadů 2 500 lidí, včetně žen a dětí.

Dvacet let po zahájení operace NATO proti Svazové republice Jugoslávie, která nebyla schválena OSN, si Sputnik promluvil se třemi srbskými odborníky, kteří byli bezprostředními účastníky a očitými svědky těchto událostí, o detailech oněch hrozných 78 dnů a o jejich následcích pro současné Srbsko.

Samozvané Kosovo by mohlo mít jiné hranice, kdyby Srbové v roce 1999 nekladli odpor

Plukovník Ljubinko Djurkovič, který velel pohraniční hlídce Košare (pozn. Urputné boje na hranici s Albánií trvaly dva měsíce od 9. dubna 1999 až do konce bombardování. V průběhu bojů malý a špatně ozbrojený kontingent srbských pohraničníků úspěšně čelil Kosovské osvobozenecké armádě podporované pravidelnou albánskou armádou a silami NATO.), připomíná, že díky odvaze hrdinů „košarského pekla“ se podařilo zabránit pozemní intervenci aliance.

Podotýká, že v prvních řadách bojovali proti Srbům v Košare příslušníci teroristické Kosovské osvobozenecké armády, bojovali však pod pozorným a disciplinovaným velením NATO. Podle slov Djurkoviče byl poměr sil na albánské hranici, pokud jde o vojenský personál, 1:15 ve prospěch nepřítele, a pokud jde o technické zabezpečení a zbraně – 1:600, vezmeme-li v úvahu letectvo NATO.

„Jde o organizovanou agresi NATO proti Svazové republice Jugoslávie, byl to teroristický útok, protože aliance nedbala norem mezinárodního práva a spáchala skutečný zločin,“ říká plukovník Djurkovič, podle jehož názoru, kdyby se Košare nebránily, existovalo by dnes samozvané Kosovo v širších hranicích a vojáci NATO by popíjeli kávu v Bělehradě.

Zdroj Sputniku připomenul oběti bojů o Košare: 108 mrtvých, dalších 11 vojáků zahynulo v roce 1998 v době konfrontace s teroristy, kteří se pokoušeli dodávat Kosovské osvobozenecké armádě zbraně a techniku z Albánie; 265 zraněných, z nichž se mnozí stali invalidy; 33 účastníků „košarského pekla“ zemřelo později na onkologické choroby.

Ochuzený uran a „bohatá úroda“ zhoubných nádorů

Předseda Parlamentní komise pro vyšetřování následků bombardování Darko Laketič promluvil o prvních výsledcích práce svého týmu. Podle jeho slov se komise soustředila na častý výskyt onkologických chorob u dětí ve věku jednoho až 18 let, protože děti jsou nejcitlivější vůči škodlivým vlivům životního prostředí. Všechny tyto děti se narodily po bombardování ochuzeným uranem, a jejich organismy byly vystaveny jeho vlivu od narození. Výzkum ukázal, že u dětí ve věku do 4 let se zaznamenává častější výskyt neuroektodermálních nádorů, od 5 do 9 let – onkologických chorob krve, od 10 do 14 let – zhoubných nádorů mozku a od 15 do 18 let – solidních nádorů.

Laketič připomenul, že jeho komise byla zformována před necelým rokem, v její práci byla použita metodologie, jíž užívala italská parlamentní komise, která vyšetřovala výskyt onkologických diagnóz mezi italskými vojáky, kteří byli ve složení KFOR (pozn. Mise OSN v Kosovu pod vedením NATO. Území Kosova bylo bombardováno municí s ochuzeným uranem).

Zdroj Sputniku přitom podotýká, že ochuzený uran používaný při bombardování 117 lokací na území Srbska není jediným rizikovým faktorem, na něhož narazilo obyvatelstvo země po bombardování:

„V oné době jsme zažili mj. i ekologickou katastrofu.“

Jedovatý chlór ve vzduchu, kyselina solná ve vodě a jiné dárky „humanitární akce“

Avram Izrael, který byl v době agrese NATO vedoucím Střediska pro informování obyvatelstva, s Laketičem souhlasí: síly NATO bombardovaly chemické podniky a ropné rafinérie. Podle jeho slov byly po stránce ekologické a z hlediska možných následků pro zdraví nejnebezpečnějšími letecké útoky na skladiště raketového paliva v Lipovačském lese, na rafinérii a chemický závod Petrochemija v Pančevu a na závod na výrobu výbušnin Prva Iskra v Bariči.

„Když byla bombardováním zničena Petrochemija, bylo Srbsko na pokraji katastrofy. Byla tam totiž velká nádrž s vinylchloridem (pozn. tato hořlavá a výbušná látka je navíc mimořádně jedovatá – má mutagenní, karcinogenní a teratogenní účinky). Aby zabránili mohutnému výbuchu, otevřeli pracovníci závodu ventily a vypustili obsah nádrže, plyn se dostal do atmosféry, změnil se v mikroskopické, skoro neviditelné plastické kuličky s mimořádně dlouhým časem rozpadu, které zůstaly v půdě,“ vzpomíná si Izrael.

Podle slov zdroje Sputniku v závodě Prva Iskra v Bariči po zásahu granátem se do řeky Savy vylil obsah dvou nádrží, v nichž bylo skladováno sto tun kyseliny solné.

Vzpomínky otravující duši

Izrael podotýká, že kontakt s jedovatými a radioaktivními látkami nezůstává bez následků: sám už 14 let bojuje s rakovinou, přitom bychom podle jeho slov neměli zapomínat na to, že stres je sám o sobě karcinogenním činitelem. Připomíná, že jeho středisko v oné době vyhlásilo poplach 142krát během 78 dní bombardování. To nejtěžší ale podle slov Izraele bylo prožívat takové tragédie, jaká se stala s tříletou Milicí Rakičovou, která byla zabita střepinou granátu ve vlastním domě:

„Dnes by jí bylo asi 24 let. Její život už ale skončil. Velmi se zlobím na sebe, protože jsem lidi nedokázal přimět k tomu, aby dodržovali pravidla civilní obrany. I když ti (v NATO) tomu říkají „průvodní ztráty“, sotva to může potěšit člověka, který ztratil své dítě.“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Pohled člena tehdejší vlády: Co kdyby Zeman nesouhlasil s bombardováním Jugoslávie?
Bývalý ministr zahraničí Jugoslávie vysvětlil, proč nebylo možné předejít agresi NATO
Operace NATO proti Jugoslávii. Historie konfliktu
Štítky:
Srbsko, NATO, bombardování, Jugoslávie
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář