K prvnímu použití Stingerů v Afghánistánu došlo 25. září 1986. Podle vzpomínek velitele afghánského oddělení pákistánského centra rozvědky Mohammada Yusufa se na vyvýšeninách u džalálábádského letiště usídlily tři skupiny mudžahidů s MANPADS. Když se dočkali přistání sovětských vrtulníků, vypálili několik raket - tři stroje byly zničeny.
Skutečnost, že bojovníci mají k dispozici americký protiletadlový komplex, který překonával své protějšky dosahem a přesností zacílení raket, znepokojilo velení sovětského kontingentu a začal lov na Stingery. Hlavní roli hrály jednotky zvláštního určení GRU, které organizovaly léčky na karavany se zbraněmi.
„Po cestě do Kandaháru, nedaleko Kalatu, v oblasti vesnice Džilavur je solidní ,zelený porost‘. Téměř kolmo k silnici, směrem na jihovýchod, se nacházela Meltanajská rokle. Pro nás i pro obyvatele Kandaháru bylo daleko tam letět. Díky tomu se dušmani cítili v této oblasti jako ryba ve vodě. Sergejev dostal další dobrodružný nápad - pracovat tam,“ vzpomíná Hrdina Ruska, plukovník Vladimir Kovtun.
Skupina „dobrodruhů“ vyletěla dvěma vrtulníky Mi-8 a kryla je dvojice útočných Mi-24. Pilotům velel kapitán Andrej Sobol. Aby na sebe neupozorňovaly, vrtulníky letěly extrémně nízko – ve výšce 15-30 metrů. Když Mi-8 zaletěly do rokle, najednou objevily na cestě tři motocyklisty.
„Když uviděli naše vrtulníky, okamžitě po nás začali střílet a také vypálili dvě střely z MANPADS. My jsme však zpočátku považovali tyto střely za výstřely z granátometů RPG,“ vzpomíná Kovtun.
Mi-8 a Mi-24 okamžitě zahájily palbu a pak z vedoucího vrtulníku vyskočili výsadkáři – pět členů speciální jednotky.
„Rádiem dávám povel vedenému Mi-8, aby zůstal ve vzduchu. Dynamika bitvy je vysoká, ale dušmanů není tak mnoho. Rozhodl jsem se, že než vedený vrtulník přistane, uběhne nějaký čas a všechno už skončí. Ve vzduchu byla jeho střelba pro nás důležitější,“ vyprávěl Jevgenij Sergejev.
Na zemi speciální jednotka a vrtulníky zlikvidovaly 16 mudžahidů. Mezi trofejemi byly Stingery. Do rukou speciální jednotky se také dostala aktovka s veškerou dokumentací a instrukcemi k přenosnému protiletadlovému raketovému komplexu.
Ale v knize Past na medvěda je ztráta MANPADS popsána Mohammadem Yusufem, bývalým šéfem afghánského oddělení Pákistánského zpravodajského centra, takto:
„Cvičili jsme tým, který měl provést operaci poblíž Kandaháru pod vedením mully Malanga („Řezníka“). Na zpáteční cestě na základnu, když měl s sebou tři Stingery, ho napadlo porušit všechna bezpečnostní pravidla. Malang předal dvě odpalovací zařízení a čtyři rakety vedoucí skupině svého týmu, zatímco sám se zbývajícími Stingery šel se základní skupinou vzadu. Vedoucí skupina se zastavila na odpočinek a byla zastižena ve spánku speciální jednotkou. Vrtulník přistál mimo dosah střelby, vysadil skupinu členů speciální jednotky, která část vedoucí skupiny zlikvidovala a část zajala, s výjimkou jednoho člověka, který utekl. Rusové jistě byli štědře odměněni, když se vrátili s tak cennou kořistí.“
Bohužel, zasloužené odměny našly své hrdiny mnohem později. Teprve v roce 2012 byl podplukovník Jevgenij Sergejev posmrtně oceněn vysokým titulem Hrdina Ruské federace a 15. února 2019 byla Zlatá hvězda Hrdiny Ruské federace udělena Vladimiru Kovtunovi.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)