21:48 01. června 2020
Svět
Získat krátkou URL
311291
Sledujte nás na

Přinášíme další část rozhovoru s účastníkem osvobození nacistického koncentračního tábora Osvětim-Březinka v polské Osvětimi, Ivanem Martynuškinem.

První část rozhovoru: Osvoboditel Osvětimi: Polskému premiérovi bych dal hodnocení ‚nedostatečně‘

Stalin se zabýval obranou, Hitler provokoval agresi

Sputnik Polsko: Jaký je váš názor na skutečnost, že zástupci polských úřadů nyní uvalují na SSSR stejnou odpovědnost za rozpoutání druhé světové války jako na hitlerovské Německo?

Martynuškin: To je nějaká tupost, jinak to nemohu říci. Děje se tak v rámci téže informační války, která je proti nám vedena. Existují přímé důkazy, že to bylo přesně naopak. Už v té době, kdy Hitler napsal knihu Mein Kampf (1925-1926), hovořil o tom, že Německo končí s politikou dobývání, kterou přijalo dříve, a musí se začít dívat na východ. Cílem bylo vyčistit evropskou část Sovětského svazu, obsadit Ukrajinu, obyvatelstvo těchto území zahnat na sever, za Ural a sebrat jim zásoby potravin, které měly být vyvezeny do Německa. To znamená, že o tom, jak zajistit Německu potraviny, mělo být rozhodnuto právě na úkor „dodávek“ od nás, Sovětského svazu, kde, jak předpokládali nacisté, mělo v prvním roce války zemřít hlady 20–30 milionů lidí. Je známo, že programu upevnění nadvlády, vyhlazení národa byl věnován i Generalplan Ost (Generální plán Východ).

Kdo naopak může jako příklad uvést dokumenty nebo individuální prohlášení Stalina, že měl vůči Německu územní nebo ekonomické nároky, že tam měl něco reorganizovat, něco „zabrat“? Za celou dobu války se takové informace nenacházejí ani v jednom z projevů Stalina, který stavěl svou politiku na obraně, zatímco Hitler na agresi a okupaci. Tentýž Göring vyzýval, aby bylo ukradeno vše, co je možné odvézt do Německa, kde všechno bude sloužit Říši. Rozpoutat tuto válku pomohly Německu Anglie, Francie a Itálie, které s ním uzavřely dohodu. Německo se dopustilo agrese vůči Československu, Polsko nepomohlo, protože mělo zájmy v Československu a Sovětském svazu, navíc se dopustilo agrese proti Československu. O tom v jedné z knih, které svět uznává jako historické vědecké dílo, píše Churchill, laureát Nobelovy ceny za literaturu. Poláci ani Angličané ani Západ jako celek nejsou obeznámeni s historií v interpretaci svých vlastních politických činitelů.

Bylo nám jasně řečeno: Polsko je náš spojenec

Když už mluvíme o Polsku, jak Poláci vítali vojáky Rudé armády na svém území?

Během bojů, které probíhaly, se místní obyvatelstvo samozřejmě skrývalo. Když končily vojenské operace, vytvořili jsme pochodové útvary, začali jsme se přesunovat a tehdy jsme viděli lidi, jak nás vítají. Jedno z takových dojemných setkání se konalo v Krakově. Na jedné z ulic ke mně přišel mladý, inteligentně vyhlížející muž a poprosil mě, abychom přenesli klavír, který Němci, kteří ho předtím odnesli z jeho bytu, nestihli odvézt dále než než do jedné z krakovských budov. Vojáci uslyšeli náš rozhovor a volali: „Soudruhu, nadporučíku, nebojte se, ať ukáže, kde je jeho klavír, přeneseme ho.“ Pokrčil jsem rameny a řekl: „Prosím, vojáci souhlasí.“ On ukázal, kde stojí klavír, vojáci vzali lana, s nadšením a smyslem pro dobrý skutek vzali hudební nástroj a postavili jej pánovi do bytu. On nás na oplátku pozval, abychom u něj přenocovali. Pouze jsme poděkovali – byl vydán pokyn pokračovat dále.

Podobné případy nebyly ojedinělé. Hodně se lze dozvědět z pamětí hlavních sovětských vojenských velitelů, politických pracovníků, kteří také uváděli, že je Poláci vítali velmi vřele, srdečně, s květinami atd. Samozřejmě, proč by je nevítali, když naše nejvyšší velení, náš nejvyšší vrchní velitel Stalin podepsal usnesení Státního výboru obrany o zásobování polského obyvatelstva potravinami. A tady v Krakově po osvobození věnovala naše armáda místním obyvatelům tuny obilí, cukru, mouky a dalších druhů potravin.

Kromě toho jsme byli připraveni na přátelství s místním obyvatelstvem. Bylo nám jasně řečeno: Polsko je náš spojenec. Úkolem každého vojáka a důstojníka bylo chovat se tak, aby nedošlo k odmítavému postoji. Naopak, měli jsme se snažit navazovat přátelské vztahy. Každý z našich vojáků měl být jakýmsi propagátorem toho, s jakým cílem jsme přišli do Polska. Kromě toho nám bylo vysvětleno, že Krakov a další polská města jsou velmi bohatá na historická architektonické díla. Proto měly být osvobozovací operace prováděny pokud možno tak, aby nedocházelo k žádnému ničení. A skutečně, když jsme potom procházeli ulicemi Krakova, viděli jsme, že město zůstalo zachováno.

Poláci jsou jako vyměnění

V jednom z interview jste citoval slova britského předsedy vlády Winstona Churchilla, kterého jste již zmínil výše, který se domníval, že vždy existovala dvě Polska: jedno z nich bojovalo za pravdu a druhé se uchylovalo k podlosti. Platí to pro dnešní realitu?

Myslím, že tímto způsobem Churchill oddělil národ od „špičky“ - šlechty. Polští lidé jsou přece skutečně ctnostní a stateční. K tomuto závěru jsem došel na základě toho, že jsem po válce sloužil v Polsku déle než rok a dobře jsem znal Poláky. A pak jsem dvacet let pracoval v sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci v Moskvě. Byla to mezinárodní organizace, v níž pracovali i Poláci. Často jsme jezdili na porady do Polska a nikdy nedocházelo mezi námi a Poláky k žádným útokům ani konfliktům v běžném životě nebo z ideologických důvodů.

Co se tedy děje mezi našimi dvěma zeměmi teď?

Překvapující věci. Když jsem v roce 2005 přiletěl do Krakova na akce u příležitosti 60. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, zásluhy Rudé armády v jeho osvobozenecké misi - za osvobození Polska padlo 600 tisíc sovětských vojáků - byly v plné míře oceňovány. Vzpomínám si, že nás, čtyři osvoboditele Osvětimi, usadili na balkón, byli jsme představeni a celý sál tleskal. Poté nám prezident Aleksander Kwaśniewski předal Řád za zásluhy o Polsko. Tamtéž nám prezident Vladimir Putin udělil jubilejní medaile k 60. výročí vítězství. Byla to normální atmosféra. Ze strany polských orgánů jsme cítili velmi dobrý vztah. A pak se něco stalo. O pět let později, když jsem tam přijel, se zdálo, že je někdo vyměnil - jako bych přijel do úplně jiného Polska.

Více:

Osvětimský koncentrační tábor si připomíná 73. výročí osvobození
„Že vás hanba nefackuje!“ Uživatelé připomněli ODS a TOP 09, kdo osvobodil Osvětim
Lekce z novodobých dějin: Osvětim osvobodila americká armáda
Štítky:
Druhá světová válka, osvobození, koncentrační tábor, Osvětim
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář