19:00 01. června 2020
Svět
Získat krátkou URL
Situace na turecko-syrské hranici (211)
271572
Sledujte nás na

Sýrie uzavřela vzdušný prostor nad Idlibem a probíhají jednání mezi Moskvou a Ankarou o organizaci návštěvy tureckého prezidenta v následujících dnech. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu výslovně prohlásil, že krizi „lze vyřešit pouze na setkání prezidentů Putina a Erdogana“.

Podle nepsaného pravidla diplomacie přichází v případě takových mimořádných akcí na nejvyšší úrovni ten, kdo to víc potřebuje. To zcela přesně odráží realitu situace kolem Idlibu, protože navzdory všem obvyklým hlasitým a bojovným projevům Erdogana fakta jasně ukazují, že právě Ankara je nyní v nejtěžším postavení.

Mezi západními odborníky je velmi populární myšlenka o úžasném štěstí Ruska, v důsledku čehož Moskva stále znovu a znovu vychází jako vítěz z mnoha bouří posledních let. Zde samozřejmě můžeme říci, že „štěstí má ten, kdo táhne“, a to je absolutně spravedlivé.

Historie rusko-tureckých vztahů, která trvá již mnoho staletí, čítá z určitého důvodu až dvanáct válek. Tyto země jsou vskutku „přirozenými“ geopolitickými protivníky v regionu, protože existuje příliš mnoho bodů a témat, kde se zájmy obou mocností pravidelně přímo střetávají. Neshody ohledně Sýrie jsou toho organickým pokračováním.

Tím překvapivější je pokrok ve vztazích mezi oběma státy, které se před očima mění v pevné strategické partnerství překonávající četné obtíže.

Moskva to může bez váhání připsat ke svým vlastním zásluhám: Rusko udělalo mnoho pro to, aby vytvořilo právě takový formát spolupráce s Ankarou. V jeho prospěch fungovala a nadále funguje řada objektivních okolností, a nejen osobní zvláštnosti tureckého prezidenta.

Například pocit národní důstojnosti, který byl po mnoho let, a dokonce i desetiletí, omezován, když bylo zdůrazňováno, že Turecko se nachází ve vedlejší roli v NATO a na chodbě na koberci v EU, vyústil v prudký nárůst nezávislosti politiky země a zvýšení jejích velmocenských ambicí. A to jak slovy, tak i skutky. Na jednu stranu turecké vedení nemá ve zvyku si vybírat výrazy, takže v posledních letech Spojené státy, Evropa a NATO slyšely mnoho „příjemných věcí“ na svou adresu. Na druhou stranu Moskva dovedně nahrávala událostem, což mělo za následek ještě zcela nedávno nemyslitelné dodání S-400 Turkům.

Ekonomická dimenze spolupráce

Úspěch Turecka v hospodářském rozvoji je však třeba postavit na první místo v důležitosti okolností příznivých pro Rusko. Může se to zdát ironické, ale čím více je tureckých úspěchů v ekonomice, tím pečlivěji tam zvažují možné ztráty následkem konfliktů s Moskvou. Jednoduše proto, že Rusko se stalo příliš důležitým partnerem.

V roce 2015 bylo slyšet mnoho posměšných vtipů o tom, že Moskva reagovala na sestřelení svého bombardéru ze strany Turků pouze ekonomickými omezeními. Po několika měsících však vyšlo najevo, že zákaz práce tureckých dělníků v Rusku, embargo na notoricky známá rajčata a pozastavení turistických zájezdů jsou nesmírně bolestivými opatřeními.

Od té doby se situace ještě více vyostřila. Byl spuštěn Turecký proud, který je pro Ankaru nejen hospodářským, ale také nejdůležitějším geopolitickým projektem, protože dělá z této země klíčový plynový uzel pro jižní Evropu. Je třeba připomenout, že prezident Erdogan okamžitě využil příležitosti a ukázal svým sousedům, „kdo je v domě pánem“.

Výstavba jaderné elektrárny Akkuyu je v plném proudu: v únoru Rosatom dokončil svařování reaktorové nádoby. Mimochodem, Turci nemají o jaderné elektrárny menší zájem než o plynovod, protože jejich ekonomika vyžaduje stále více energetických zdrojů a vlastních má Turecko nedostatek, v důsledku čehož musí být ropa a plyn aktivně dováženy právě z Ruska.

Zmíněné projekty jsou jen malou částí směrů rusko-turecké spolupráce, která rok od roku nabývá na dynamice a nutí národní vůdce desetkrát přemýšlet o jakémkoliv konfrontačním kroku. V případě Tayyipa Erdogana je to zvláště aktuální vzhledem k jeho výbušnému temperamentu a dobrodružným sklonům.

Vnitřní rozpory v turecké společnosti

Nejde však pouze o ekonomiku. Neméně komplikované, a prospěšné pro Rusko, procesy probíhají v sociálně-politickém životě Turecka.

Turecká společnost je prakticky rozdělena na dvě části. Toto rozdělení má jak sociokulturní, tak i politický charakter. Prochází současně mnoha body najednou, včetně takových základních, jako je sekularismus - religiozita, evropeizace - tradicionalismus, kemalismus - osmanství.

Není žádným tajemstvím, že prezident země je zastáncem panturkismu a obnovení suverénní moci Turecka jako dědice Osmanské říše. Erdogan je však nucen jednat v podmínkách, kdy je téměř polovina turecké společnosti s ním a jeho politikou nespokojena.

Úspěšné potlačení pokusu o vojenský převrat v roce 2016, rozsáhlé očištění armády, bezpečnostních orgánů a státního aparátu samozřejmě posílila postavení tureckého prezidenta, ale problém nebyl odstraněn. Před rokem úřady země utrpěly bolestnou politickou porážku, když byli zástupci opozice zvoleni do funkce primátorů Istanbulu a Ankary.

Třeba rozsáhlé společenské rozdělení a opozičně naladěná hlavní města jsou vždy vážnou výzvou pro vládu, jejíž svoboda jednání je z tohoto důvodu značně omezena. V neděli jedna z opozičních tureckých stran už prohlásila, že válka se Sýrií bude „pastí“ na zemi a prezidenta. Není o tom pochyb: domácí političtí oponenti Erdogana s radostí využijí proti němu všechny příležitosti - od vojenských ztrát až po zhoršení ekonomické situace, což je nevyhnutelné v případě eskalace v Idlibu.

Výsledkem je to, že turecký prezident zůstal prakticky muž proti muži s Ruskem kvůli vzniklým neshodám ohledně Idlibu následkem nesnadné domácí situace a nedostatku skutečné podpory ze strany západních spojenců. Mimochodem, ti spíše zlomyslně pozorují zhoršení Erdoganových problémů, než aby mu podali pomocnou ruku.

Při setkání s Putinem se tedy bude muset turecký prezident řídit objektivní realitou a zdravým rozumem a velmi pečlivě vybírat slova. To dává vážné důvody se domnívat, že rusko-turecké vztahy přežijí další tření a budou se nadále vyvíjet obvyklým způsobem.

Téma:
Situace na turecko-syrské hranici (211)

Více:

Turecko vyhrožuje Evropě hordou migrantů, pokud „neovlivní Rusko“. Názor
V Kremlu odpověděli na výzvu Erdogana, aby odešli ze Sýrie
Ruská vojenská policie nastoupila do syrského města Sarakib
Štítky:
krize, spolupráce, Idlib, Rusko, Turecko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář