22:47 09. července 2020
Svět
Získat krátkou URL
4106
Sledujte nás na

Američtí astronomové přišli s novou hypotézou, která vysvětluje neobvyklý sklon osy rotace planety Uran. Článek byl zveřejněn v časopise Astrophysical Journal.

Většina planet Sluneční soustavy má své póly více méně orientované jedním směrem. A většina z nich se otáčí proti směru hodinových ručiček, podíváme-li se na ně seshora. Orientace Uranu v prostoru se liší od ostatních planet – jeho osa rotace leží jakoby na boku vůči rovině otáčení této planety kolem Slunce, a otáčí se ve směru hodinových ručiček.

Verze srážky

Pro vysvětlení této zvláštnosti se obyčejně uvádí hypotéza, podle níž došlo kdysi dávno ke srážce Uranu s velkým astronomickým objektem, v jejímž důsledku se planeta převrhla. I když tento scénář není nemožný, je v tomto modelu několik podstatných rozporů: nemůže například vysvětlit, proč ani jeden z měsíců Uranu nemá stejně nakloněnou oběžnou dráhu.  Kromě toho jsou tyto měsíce ledové a mohutný úder, který by stačil k převrácení osy rotace planety, by musel vygenerovat dost tepla, aby se led na těchto satelitech vypařil, a měsíce by se změnily na kamenité.

Byly prstence?

Astronomové z Marylandské univerzity Zeeve Rogoszinski a Douglas Hamilton vymysleli nový scénář, který tyto rozpory odstraňuje. Podle jejich hypotézy by mohl být Uran nakloněn na bok obrovskou soustavou planetárních prstenců.

V současné době jsou prstence Uranu dost slabé a skládají se z velmi jemných částic prachu, vědci se ale domnívají, že před 4,5 miliardy let, v okamžiku vzniku Sluneční soustavy, mohly být mnohem masivnější. O tom, že prstence mohou být provizorní a netrvanlivé, svědčí údaje, které získala automatická meziplanetární stanice Cassini, která zkoumala prstence Saturnu.

Model Rogoszinského a Hamiltona předpokládá, že velká soustava planetárních prstenců rozhoupávala Uran, který se musel obracet kolem vlastní osy se znatelnou spinovou precesí podobně tomu, jak se začíná rozhoupávat rotující káča. Pak, dostala-li se precese osy rotace planety do rezonance s orbitální precesí planety (takto se označuje pomalý otáčivý posun elipsy oběžné dráhy vůči Slunci), mohla se planeta převrátit.

Rezonance mezi spinovou a orbitální precesí je známá jako spin-orbitální rezonance, ale předpokládalo se, že tělesem, které by mohlo rezonanci vyvolat, byla hypotetická devátá planeta.

Autoři studie se domnívají, že soustava prstenců, která je součástí procesu formování plynných obrů, je lepším vysvětlením. Vymodelovali Uran a Neptun s velkými prstenci, aby viděli, jak působí na planety, a zjistili, že soustava planetárních prstenců může v průběhu jednoho milionu let naklonit osu rotace planety o 70 stupňů. V případě Uranu bylo však pravděpodobně i nějaké jiné působení, a proto teorie srážky s jiným astronomickým tělesem má stále ještě právo na život. Ale v tomto kontextu by to mohly být menší asteroidy, a nikoli velká astronomická tělesa, což dělá tento scénář pravděpodobnějším.

„I když můžeme generovat sklony větší než 70 stupňů jen vzácně, a nemůžeme kontrolovat sklony větší než 90 stupňů, následující střet s objektem, jehož hmotnost se rovná polovině hmotnosti Země, může naklonit Uran o 70 až 98 stupňů,“ píší vědci ve své studii.

„Minimalizace hmotnosti a počtu obrovských útočících těles ze dvou nebo více na jedno zvyšuje pravděpodobnost generace spinových stavů Uranu asi o jeden stupeň.“

Více:

Vědci objevili nejvzdálenější blazar s paprskem zacíleným na Zemi
Vědci zaznamenali katastrofické zmizení přírodního prostředí
Vědci uvedli nejúčinnější způsob boje s alkoholismem
Štítky:
Uran, vesmír, Vesmír, astronomové, vědci, věda
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář