V roce 1110 zmizel Měsíc z nebe. Možná konečně víme proč

Téměř před tisíciletím došlo v zemské atmosféře k velkému pozdvižení: po stratosféře proudil obrovský oblak částic bohatých na síru, který měsíce či dokonce roky zatemňoval oblohu, než nakonec spadl na Zemi.

Díky tomu, že výzkumníci vyvrtali a analyzovali ledová jádra, víme, že k této události došlo.

Led může uchovat důkazy o vulkanismu v neuvěřitelně dlouhém časovém horizontu, ale určení přesného data události, která se objeví ve vrstvách ledového jádra, je stále velmi obtížné.

V tomto případě vědci předpokládali, že sirné ložisko bylo způsobeno velkou erupcí, kterou v roce 1104 rozpoutala islandská sopka Hekla, někdy nazývaná „Brána do pekla“.

Před několika lety jedna studie dospěla k závěru, že časová osa nazvaná Greenland Ice Core Chronologie 2005 (GICC05) byla vypuštěna až o sedm let dříve v prvním tisíciletí a až o čtyři roky dříve na začátku dalšího tisíciletí.

Tato zjištění podle nového výzkumu vedeného paleoklimatologem Sébastienem Guilletem z Ženevské univerzity ve Švýcarsku znamenají, že Hekla nakonec nemohla být viníkem obřího síranového oblaku.

Aby zjistili, co by mohlo být zodpovědné za opuštění těchto starověkých stop na vrcholu i na dně světa, hledal tým historické dokumentace o středověkých záznamech o podivném, tmavě vypadajícím zatmění Měsíce, které by mohlo odpovídat velkým eruptivním událostem.

„Velkolepé atmosférické optické jevy spojené s vysokohorskými sopečnými aerosoly poutaly pozornost kronikářů už od starověku,“ píše tým.

„Zejména zaznamenaný jas zatmění Měsíce může být použit k detekci sopečných aerosolů ve stratosféře a ke kvantifikaci stratosférických optických hloubek po velkých erupcích.“

Podle záznamů NASA založených na astronomické zpětné kalkulaci by bylo v Evropě v prvních 20 letech minulého tisíciletí, mezi lety 1100 a 1120, pozorovatelných sedm úplných zatmění Měsíce.

Svědek zatmění Měsíce, ke kterému došlo v květnu roku 1110, psal o výjimečné temnotě Měsíce během tohoto jevu.

Mnoho astronomů od té doby diskutovalo o tomto tajemném a neobvykle temném zatmění Měsíce. Století poté, co k němu došlo, anglický astronom Georges Frederick Chambers napsal: „Je zřejmé, že toto (zatmění, pozn. red.) bylo příkladem černého zatmění, kdy se Měsíc stává zcela neviditelným místo toho, aby svítil známým měděným odstínem.“

Navzdory tomu, že událost je dobře známá v astronomické historii, vědci nikdy nenaznačili, že by to mohlo být způsobeno přítomností sopečných aerosolů ve stratosféře, i když je to nejpravděpodobnější příčina, jak nová studie naznačuje.

„Bereme na vědomí, že žádné jiné důkazy o závoji sopečného prachu, červeném soumraku svítících a načervenalých slunečních halo, nebyly nalezeny během našeho výzkumu pro roky 1108 – 1110,“ píší výzkumníci.

Jaká sopka byla zodpovědná za oblak síry?

I když je nemožné to s jistotou vědět, tým si myslí, že nejpravděpodobnějším vysvětlením je japonská hora Asama, která v roce 1108 způsobila obří erupci – výrazně větší než následná erupce v roce 1783, která zabila více než 1400 lidí.

Kromě svědků se vědci také podívali na letokruhy stromů, které naznačují, že rok 1109 byl mimořádně chladný (asi o 1 stupeň Celsia chladnější na severní polokouli).

Další historická dokumentace, zejména popis klimatických a společenských dopadů v letech 1109 – 1111, potvrzuje hypotézu, že erupce v roce 1108 (nebo série erupcí, která začala v tomto roce) mohla vést ke katastrofálním dopadům na postižené komunity.

Výzkumníci našli „hojnost svědectví s odkazem na nepříznivé počasí, neúrodu a hladomory v těchto letech“ s tím, že „shromážděné důkazy naznačují, že problémy s obživou, které začaly v roce 1109, se prohloubily do hladomoru v několika regionech západní Evropy“.

Samozřejmě, že tato strádání nelze považovat za důkaz jakékoli konkrétní eruptivní události, ale výzkumníci říkají, že tyto všechny důkazy dohromady naznačují, že „zapomenutý“ shluk sopečných erupcí v letech 1108 a 1110 rozpoutal strašlivé důsledky pro lidstvo. A právě nyní je znovu objevujeme.

Zjištění jsou uvedena v časopisu Scientific Reports.