00:43 05. července 2020
Svět
Získat krátkou URL
81861
Sledujte nás na

Sovětský veterán Nikolaj Stěpanovič Zajcev žije nyní v New Yorku, kde zuří koronavirus. S Američany se ale setkal poprvé ještě za Druhé světové války v Čechách. O tom, jak toto setkání probíhalo, a jak se mu podařilo dostat hodnost nadporučíka, promluvil Zajcev v rozhovoru pro Sputnik.

Skoupost na hodnosti

Na frontu se dostal v roce 1943. Měl tehdy 18 let. 500. armádní minometný pluk stál dva kilometry od předního kraje v okolí vesnice Porečje u města Mga na Volchovské frontě.

„Našim velitelům hodnosti nedávali, byli na to skoupí. Hodnost nadporučíka jsem dostal tři měsíce po příchodu na frontu, poté, co se mi podařilo dosáhnout určitých úspěchů,“ začíná veterán své vyprávění.

Podle jeho slov jednou v noci zakreslil minometnou baterii nepřítele, která střílela.

„Zatelefonoval jsem veliteli baterie a řekl: „Vidím, jak nepřítel pálí na naše jednotky, ostřeluje je, hynou tam lidé, a já tento cíl vidím, znám jeho souřadnice a nestřílím na něj. Prosím o povolení zahájit palbu.“ Velitel pochopil moje pobouření a souhlasil. Převzal velkou odpovědnost, kdy mladému poručíkovi dovolil, aby řídil palbu baterie, a to ještě v noci,“ říká Zajcev.

V konečném důsledku mu dovolili, aby řídil palbu dvou baterií najednou.

„Později mi náměstek náčelníka štábu pluku řekl: „Poslouchej, Zajíčku, přečtu ti, jak ses i se svým hrdinským činem zapsal do deníku bojových akcí našeho pluku.“ A přečetl mi to,“ vzpomíná veterán.

Rozkaz setkat se s Američany

V březnu roku 1945 zahájily 2. a 3. Ukrajinské fronty Vídeňskou operaci, které se zúčastnila také 98. gardová divize, v níž sloužil Zajcev. Jeho jednotka se nacházela jižně od Vídně, a válka tam skončila podle jeho slov 5. května.

„Avšak už 7. května jsem dostal jako velitel rozvědky minometného pluku úkol: s posílenou výzvědnou skupinou jsem musel v noci projít Vídní, přepravit se na úsvitu přes Dunaj a jít do Československa. Měl jsem rozkaz nepotkat se s ustupujícími fašisty a postupovat k městu Písek, kde jsem se měl setkat s Američany,“ říká veterán.

Do Jindřichova Hradce přišli 8. května a zůstali jsme tam přes noc.

„Večer mi radista říká: „Soudruhu nadporučíku, odvysílali důležité hlášení, abychom měli rádiovou stanici zapnutou.“ Cítili jsme, že se blíží konec války,“ říká Zajcev.
Ta předtucha nezklamala: po půlnoci oznámil hlasatel Levitan vítězství.

„Vtom se zvedl povyk, začali jsme se objímat. Nikdo nemohl uvěřit, že se to konečně stalo. Na úsvitu jsme ale museli v cestě pokračovat,“ říká veterán.

Překlad jsme nepotřebovali

Nedaleko Písku je zastavil americký tank, byli tam také obyvatelé města.

„Bratřili jsme se, lidé nás vyhazovali do vzduchu. Češi nás pozvali na mítink u radnice. Přiběhla ke mně asi pětiletá holčička s rodiči. Vzal jsem ji do náruče, a šli jsme do města. Takto, s touto holčičkou v náručí, jsem skončil svou vojenskou službu onoho vítězného dne 9. května 1945,“ vzpomíná si účastník války.

Podle jeho slov to hlavní na setkání s Američany bylo, že jsme se setkali s těmi, kdo nám k tomu vítězství pomáhali.

„Objímal jsem se s mladým americkým poručíkem. Nemohli jsme si samozřejmě rozumět. Ty naše pocity ale žádný překlad nepotřebovaly: byli jsme nadšeni tím, že jsme dosáhli konečně cíle, k němuž jsme tak dlouho šli. Na takové pocity se nikdy nezapomíná,“ říká Zajcev.

Neříkají o tom a neřeknou

Člověk, který má takové vzpomínky, s politováním mluví o tom, že dnes lidé v USA nechápou úlohu SSSR ve vítězství nad fašismem. Jako příklad uvádí případ na roční mezinárodní letecké show ve státě Pensylvánie, kde ho jednou poprosili, aby promluvil k obecenstvu čítajícímu několik set lidí.

„Přistoupil ke mně dvouhvězdičkový americký generál, podíval se na moje bojová vyznamenání a řekl: „Vidím, že jste docela dobře bojoval.“ Říkám mu: „Bojovali jsme spolu, a sbratřil jsem se s americkými tankisty jihozápadně od Prahy. O našem společném vítězství v Americe bohužel nic neříkají a snad ani neřeknou.“ Nebyl na takovou tirádu připraven, díval se ale na mne a viděl, že mám svou pravdu. Řekl: „Co se dá dělat, takové to byly časy,“ vzpomíná si sovětský veterán.

„Bohužel je tomu tak. Je špatné, že o úloze Sovětského svazu nemají v USA napsáno ani v jedné učebnici,“ dodává.

Jsou ale i jiné příklady, pokračuje Zajcev. Na oné show k němu přistoupil jeden Američan a poděkoval mu za vítězství.

„A jiný, který neznal rusky ani slova, zazpíval ruskou hymnu. Řekl jsem mu: jen zpívej, a hlasitěji!“ Přizpěvoval jsem mu a pozval jsem i své přátele. Taková setkání jsou velmi důležitá,“ je přesvědčen sovětský válečný veterán Nikolaj Zajcev.

Více:

„Květen 1945 nepřinesl svobodu celé Evropě.“ Česká a slovenská diplomacie vzdaly svůj hold obětem 2. světové války
Německo označilo jediného viníka vypuknutí 2. světové války
Letecká přehlídka v Moskvě na počest 75. výročí Vítězství ve Velké vlastenecké válce
Tvář války. Hrdinové, kteří za nás bojovali ve 2. světové válce
Štítky:
2. světová válka, Den vítězství, Rusko, SSSR, Československo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář