Arktické vody se mění v „polévku z mořských řas"

Arktické vody, které bývaly pod ledem, začaly kvést. Vědci říkají, že takové změny ovlivňují „režim“ regionu. Studie byla publikována na portálu Stanford News.

Analýza výzkumníků Stanfordské univerzity ukázala, že počet fytoplanktonu v Severním ledovém oceánu se za poslední dvě desetiletí zvýšil o 57 %. Tento proces je způsoben aktivním táním ledu a tím, že fytoplankton je schopen absorbovat oxid uhličitý, v tomto případě nahrazuje mořský led.

Na první pohled by takové rozšíření fotosyntetické části nemělo způsobit velké překvapení, protože se vše zdá být zcela logické. Globální oteplování po desetiletí snížilo arktické ledové pokrývky a poskytlo nová místa pro kvetení fytoplanktonu. Podle výzkumníků se však od roku 2009 výrazně snížila rychlost, s jakou se objevila místa bez ledu. Podle propočtů mělo následovat i podobné snížení kvetení. Ale to se nestalo, počet fytoplanktonu nadále rostl.

Nyní odborníci poznamenávají, že řasy jsou tak koncentrované, že se podobají „husté polévce“. Je těžké pochopit, jak dobrý nebo špatný je tento proces nyní. Vědci říkají, že fakta jsou příliš protichůdná, protože na jedné straně může fytoplankton zvýšit potravinové řetězce a absorbovat oxid uhličitý, na druhé straně by Arktida měla být dostatečně studená, aby udržela rovnováhu po celé Zemi.

„Budou vítězové a poražení. Produktivnější Arktida znamená více potravin pro více zvířat. Ale pro mnoho zvířat, která se přizpůsobila životu v polárním prostředí, je život obtížnější kvůli redukci ledové pokrývky,“ uzavřel Kevin Arrigo, jeden z autorů studie.

„Severní ledový oceán je nejtěžší místo na světě pro satelitní dálkové snímání," vysvětlil Arrigo.

„Algoritmy, které fungují všude jinde na světě – a analyzují barvu oceánu, aby posoudily, kolik fytoplanktonu existuje – v Arktidě vůbec nefungují," dodává.

Obtížnost pramení částečně z obrovského objemu čajově zbarvené říční vody, která nese rozpuštěnou organickou hmotu a kterou vzdálené senzory zaměnily s chlorofylem.

Další složitost vychází z neobvyklých způsobů, jakými se fytoplankton přizpůsobil extrémně slabému osvětlení Arktidy.

„Když používáte globální satelitní algoritmy dálkového průzkumu země v Severním ledovém oceánu, skončíte s vážnými chybami ve vašich odhadech," řekla vedoucí autorka studie Kate Lewis, studentka doktorského programu stanfordského oddělení vědy o pozemských systémech.

Přesto tato dálková snímání dat jsou nezbytná pro pochopení dlouhodobých trendů v celé oceánské pánvi v jednom z nejextrémnějších prostředí na světě, kde jediné přímé měření čisté primární produkce (NPP) může vyžadovat 24hodinové práce týmem vědců na palubě ledoborce, řekla Lewis. Pečlivě organizovala sady měření barev oceánu a NPP, pak použila zkompilovanou databázi k vytvoření algoritmů vyladěných na jedinečné podmínky Arktidy. Databáze i algoritmy jsou nyní k dispozici pro veřejné použití.

Práce pomáhá zjistit, jak změna klimatu bude formovat budoucí produktivitu, dodávky potravin a schopnost absorbovat uhlík v Severním ledovém oceánu.