Rada bezpečnosti OSN přijala usnesení o prodloužení přeshraniční pomoci Sýrii

Rada bezpečnosti OSN přijala usnesení Belgie a Německa, které o jeden rok prodlužuje práci jednoho kontrolního stanoviště na syrsko-turecké hranici za účelem poskytování humanitární pomoci Sýrii. Uvedl to stálý zástupce Německa v OSN Christoph Heusgen, předsedající v Radě bezpečnosti, když oznamoval výsledky hlasování.

Dotyčný se vyjádřil k tomu, jak na dokument reagovaly různé země.

„Pro usnesení hlasovalo 12 členů Rady bezpečnosti… Tři státy se zdržely hlasování. Usnesení předložené Belgií a Německem bylo přijato,“ uvedl Heusgen.

Co se týče zemí, které se zdržely hlasování, jde o Rusko, Čínu a Dominikánskou republiku. Zbývající členové Rady bezpečnosti OSN usnesení podpořili.

V rámci mechanismu přeshraničního poskytování humanitární pomoci Sýrii byly dříve použity dva hraniční přechody na hranici Sýrie a Turecka, Bab al-Hawa a Bab es Salaam. Mandát těchto kontrolních bodů však v pátek skončil. Pro další poskytování humanitární pomoci tímto způsobem tak musí Rada bezpečnosti přijmout příslušné usnesení.

Rozdílné postoje zemí

Dosud se toho Radě bezpečnosti nepodařilo dosáhnout, a to kvůli rozdílnému postoji Ruska a Číny na jedné straně, a Belgie a Německa na straně druhé.

Rusko totiž chtělo v provozu ponechat pouze jeden kontrolní bod – Bab al-Hawa. Moskva rovněž požadovala, aby se v usnesení odrážela škodlivost jednostranných sankcí proti Sýrii, které zhoršují humanitární situaci v zemi na pozadí války a pandemie koronaviru.

Belgie a Německo původně trvaly na zachování obou kontrolních bodů, ale v konečné verzi se dohodly na prodloužení pouze jednoho kontrolního bodu, Bab al-Hawa, o rok (do 10. července 2021), jak to dříve navrhovalo Rusko.

Zároveň však usnesení Belgie a Německa neobsahuje ustanovení odsuzující jednostranné sankce vůči Sýrii. Německo tvrdí, že sankce Evropské unie jsou cílené a negativně neovlivňují běžné obyvatele.

Nicméně, zásadní rozdíl v názorech Moskvy a Pekingu na jedné straně a evropských států a USA na straně druhé, se v Radě bezpečnosti týká samotného mechanismu přeshraničního poskytování humanitární pomoci Sýrii.

Rusko prosaazuje postupné rušení tohoto mechanismu. Podle Moskvy byl tento mechanismus totiž pouze dočasný a byl zapotřebí v podmínkách, kdy syrské orgány nekontrolovaly významná území země. Tehdy tak bylo efektivní na pomoc lidem v oblastech, které nebyly kontrolovány vládou, dodávat humanitární zásoby prostřednictvím čtyř kontrolních stanovisek ze sousedního Iráku, Jordánska a Turecka. Nyní se však situace změnila a syrská armáda ovládá stále více území a potřeba mechanismu tak vymizela, míní v Moskvě. Sýrie a Rusko tedy tvrdí, že by humanitární pomoc měla být nyní poskytována prostřednictvím Damašku.

Činnost těchto čtyř kontrolních bodů byla od roku 2014 v usneseních Rady bezpečnosti OSN každoročně prodlužována. V lednu, na naléhání Ruska a Číny, nebyly prodlouženy práce dvou hraničních přechodů – na hranici Sýrie a Jordánska a na hranici Sýrie a Iráku.

Tentokrát tak Rusko a Čína dosáhly uzavření dalšího hraničního přechodu – tentokrát na hranici s Tureckem.

Ostrá reakce partnerů

Tento krok však vyvolává ostré odmítnutí západních partnerů v Radě bezpečnosti. Evropské země a Spojené státy americké totiž tvrdí, že uzavření kontrolního bodu povede k obětím syrských civilistů, kteří byli zbaveni humanitární pomoci.

Stálá mise Ruské federace při OSN v pátek připomněla, že mechanismus přeshraničního poskytování humanitární pomoci byl vytvořen v roce 2014 jako naléhavé, dočasné a výjimečné opatření. Podle Moskvy „není pochyb o tom, že je v rozporu se zásadami mezinárodního humanitárního práva a podkopává syrskou suverenitu“. V této fázi se daný mechanismus stal kompromisem k vyřešení problémů v zemi rozdělené konflikty a ke snazšímu způsobu pomoci lidem, kteří ji potřebovali.

V prohlášení se rovněž uvádí, že Rusko opakovaně poukazovalo na problémy v monitorovacím systému tohoto mechanismu, včetně problémů s výkazy a podáváním zpráv. Ty stále nejsou vyřešeny, jak uvádí ve stálé misi. Rovněž se zasazují o „postupné uzavření kontrolního bodu a zrušení celého mechanismu, jakmile to situace v zemi umožní“.