Známá supernova se chová neobvykle, říkají vědci

Vědci z Texaské univerzity v Arlingtonu zpozorovali neobvyklé chování pozůstatků supernovy, kterou ještě v roce 1604 pozoroval německý astronom Johannes Kepler. Ukázalo se, že oblak plynu, který zůstal po výbuchu hvězdy, se nadále rozšiřuje, a to bez zpomalení.

Ve článku časopisu The Astrophysical Journal se uvádí, že rychlost rozšiřování oblaku dosahuje 8700 kilometrů za sekundu.

Skupina odborníků prostudovala snímky z let 2000, 2004, 2006, 2014 a 2016, které udělal vesmírný teleskop Chandra. Bylo objeveno 15 uzlů, které byly stvořeny materiálem explodovaného bílého trpaslíka. Některé uzly zpomalovaly, což lze očekávat při interakci s okolohvězdným prostředím. Ostatní části oblaku plynu se však pořád rozšiřují s průměrnou rychlostí 4 600 kilometrů za sekundu, což je podobné rychlosti rozšiřování zbytků supernovy v prvních dnech po výbuchu. 

Osm z 15 uzlů se pohybuje od Země, pouze dva směřují k naší planetě. To ukazuje, že exploze byla asymetrická kvůli nerovnoměrnému rozložení hmoty v okolohvězdném prostředí.

Keplerova supernova je supernova typu Ia, která vzniká po explozi bílého trpaslíka v binární hvězdě. Dochází k tomu tehdy, když bílý trpaslík pohlcuje hmotu svého společníka a dosahuje kritické hmotnosti, kvůli čemuž přestává být stabilní. Část hmoty druhé hvězdy formuje kolem něj okolohvězdné prostředí, kde dochází k explozi.

Podivné kruhové objekty 

Dříve jsme informovali, že analýza dat z radioteleskopů umožnila vědcům objevit dříve neznámý typ vesmírných objektů. Jsou zaoblené a mají jasnější okraje. Astrofyzikové se domnívají, že jde o stopy tlakových vln z nějakých ohromných událostí mimo galaxii, a označili je jako ORC (Odd Radio Circles). 

ORC připomínají kruhy nebo bubliny, tři z nich jsou zvláště zářivé na okrajích. Vědci se domnívají, že jde novou třídu vesmírných objektů, ale připouštějí, že to mohou být i neobvyklé projevy již známých zbytků supernov, planetárních mlhovin, protoplanetárních disků apod.  

Všechny čtyři objekty se nachází ve vysokých galaktických šířkách, ale jejich vzdálenost není známa, a proto není možné mluvit i o jejich skutečné velikosti. Vědci poznamenávají, že k pochopení podstaty těchto objektů je třeba provést další studii.