Vědci objevili vlastnost, která zpomaluje stárnutí mozku a prodlužuje život

Lidé, kteří v dětství vykazují vysokou míru sebeovládání, stárnou pomaleji, žijí déle, lépe se starají o své zdraví a vyrovnávají se s finančními a sociálními obtížemi. Píše o tom Inverse s odkazem na výzkum vědců z Michiganské univerzity.

Sebeovládání, které je také označováno jako nízká impulzivita, síla vůle nebo uvědomění, podle vědců ovlivňuje délku a kvalitu života. „Sebekontrola může být aktivní složkou zdravého stárnutí,“ řekla psycholožka a spoluautorka výzkumu Lee Richmond-Rakerdová.

Sebeovládání však není vrozenou nebo trvalou emoční schopností. Podle slov Richmond-Rakerdové se může rozvíjet stejně jako svaly.

S cílem pochopení, jak schopnost ovládat své emoce, myšlenky a činy ovlivňuje rychlost stárnutí, sledoval výzkumný tým téměř padesát let skupinu 1037 lidí, kteří se narodili na Novém Zélandu v letech 1972 až 1973.

Dobrovolníci absolvovali pohovory, dotazníky, komplexní vyšetření a skenování mozku ve věku 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15, 18, 21, 26, 32, 38 a 45 let. Vědci také pohovořili s jejich rodiči, učiteli a vrstevníky.

Vědci shromáždili obrovské množství údajů o zdraví, vzdělání, IQ, financích, sociálních vazbách, tempu stárnutí a sebeovládání dobrovolníků, píše Inverse. Sebekontrola byla měřena pomocí průzkumů, úkolů v chování a rozhovorů s rodinami a učiteli.

Psychologové zjistili, že účastníci s vysokou úrovní sebeovládání v dětství stárli pomaleji než jejich vrstevníci: jejich těla a mozky byly zdravější a biologicky mladší. Měli více fyzických, finančních a sociálních rezerv na stáří, vysvětlila Richmond-Rakerd.

Stejná skupina s vysokou úrovní sebeovládání v dětství měla lepší výsledky v testech praktických znalostí v oblasti zdraví a financí. Kromě toho tito lidé častěji plánovali odchod do důchodu a měli silnější sociální vazby.

Lidé, kteří projevují sebeovládání, si mohou lépe plánovat budoucnost a budou mít méně krizí a problémů, vysvětlila psycholožka. Když narazí na problémy, reagují vyrovnaněji a promyšleněji.

Účastníci s nízkou úrovní sebeovládání naopak prokázali vysokou impulzivitu a nízkou frustrační toleranci (schopnost snášet životní potíže bez poruch a mentálních posunů - pozn. Inc).

Vědci neuvedli nejlepší způsob, jak rozvíjet sebeovládání, ale upozornili, že kognitivně-behaviorální terapie nebo programy emoční regulace mohou pomoci. „I v dospělém věku stále ještě máme možnost položit základy zdravějšího, finančně bezpečnějšího a sociálně aktivnějšího života, přestože jsme v mladších letech nedělali podrobné plány,“ dodala Richmond-Rakerdová.