18:20 25. února 2021
Svět
Získat krátkou URL
5212
Sledujte nás na

Američtí astrofyzici pomocí výpočtů zjistili, který objekt se srazil se Zemí koncem doby křídové a způsobil katastrofu, při které vymřeli dinosauři a zanikly téměř tři čtvrtiny druhů rostlin a živočichů, jež tenkrát obývali Zemi.

Podle mínění autorů to nebyl asteroid, ale úlomek dlouhoperiodické komety z Oortova oblaku, která se nachází na periférii sluneční soustavy. Výsledky průzkumu byly zveřejněny v magazínu Scientific Reports.

Výzkumníci z Harvardské univerzity přišli s novou hypotézou, která vysvětluje původ útočného objektu, jenž způsobil vznik na mexickém pobřeží Chicxulubského kráteru o průměru asi 180 kilometrů a původní hloubce asi 20 km. Dříve měli za to, že šlo o asteroid velký několik desítek kilometrů, odkud přiletěl, však bylo dosud záhadou.

Autoři pomocí statistické analýzy a gravitačního modelování dokázali, že to byla ve skutečnosti kometa z Oortova oblaku na okraji sluneční soustavy, jejíž kurs byl změněn gravitačním polem Jupiteru, po čemž zahájila let směrem ke Slunci. Přílivová síla Slunce ji roztrhla na kusy, jeden z nich právě narazil na Zemi.
„Jupiter působí v podstatě jako svého druhu automat na hru pinball,“ cituje zpráva pro tisk Harvardské univerzity jednoho z autorů výzkumu, astrofyzika Amira Siraje. „Vyhazuje svoje dlouhoperiodické komety na oběžné dráhy, jež je přibližují k Slunci,“ dodal.

Podle výpočtů odborníků se mají tyto dlouhoperiodické komety, jež potřebují asi 200 let na oběh Slunce, srazit se Zemí každých 250-730 milionů let. Je to přibližně desetkrát častěji, než si mysleli dříve. Modelování navíc ukázalo, že asi 20 % dlouhoperiodických komet se rozpadne ve vnitřní části sluneční soustavy kvůli gravitační přitažlivosti Slunce.

„K destrukci nedochází hlavně kvůli tání, jež ničí pouze malou část komety, ale kvůli přílivové síle. Část komety, jež je blíž ke Slunci, pociťuje silnější gravitační přitažlivost,“ vysvětlil Siraj. „Je to účinek nazývaný přílivové ničení (tidal disruption event, TDE), proto se velké komety, jež se velmi přiblíží ke Slunci, rozpadají na menší. Vzniká statistická pravděpodobnost toho, že se tyto menší komety srazí se Zemí,“ uvedla.

Nová hypotéza lépe vysvětluje také složení útočícího tělesa. Důkazy objevené Chicxulubském kráteru a dalších podobných kráterech umožňují učinit předpoklad, že objekty, které je vytvořily, měly primitivní složení odpovídající uhlíkatým chondritům. Ale pouze desetina části asteroidů hlavního pásu asteroidů, jenž leží mezi oběžnými drahami Jupiteru a Marsu, má podobné složení, kdežto dlouhoperiodické komety se naopak skládají většinou z uhlíkatých chondritů.

„Naše hypotéza předpovídá, že také další krátery na Zemi velikosti Chicxulubského kráteru budou odpovídat útočnému objektu s primitivním složením, což není příznačné pro obyčejné asteroidy hlavního pásu,“ napsali výzkumníci ve svém článku.

Jde především o největší potvrzený kráter na Zemi, kráter Vredefort v Jihoafrické republice, který vznikl asi přede dvěma miliardami let, a také o kráter Žamanšin v Kazachstánu, největší za poslední milion let.

Autoři mají za to, že frekvence těchto velkých impaktních událostí potvrzuje jejich výpočty založené na mechanismu přílivového ničení (TDE) velkých dlouhoperiodických komet velikosti chicxulubského objektu, jež pocházejí z Oortova oblaku.

Více:

Ruský kosmonaut vyfotografoval z paluby ISS jasnou kometu
Vědci poprvé objevili polární záři kolem komety
Protesty, ohňostroje a komety: Další červencový týden byl plný barev a záblesků
Hubbleův vesmírný teleskop zachytil rozpad komety Atlas na desítky fragmentů
Štítky:
vesmír, kometa, dinosaurus
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář