V Antarktidě byly objeveny důkazy pádu velkého meteoritu

Otavené částice mimozemské látky, které vědci objevili ve východní Antarktidě, svědčí o tom, že před přibližně 430 tisíci let tu došlo k pádu velkého meteoritu nebo asteroidu, který po sobě nezanechal kráter, poněvadž se přeměnil v proud roztavené látky ještě před pádem na Zem.

Síla nárazu byla ale větší než při pádu Tunguzského meteoritu, míní vědci. Výsledky jejich průzkumu byly uveřejněny v magazínu Science Advances.

Mezinárodní tým geologů a planetologů pod vedením doktora Matthiase Van Ginnekena ze Školy fyzikálních věd Kentské univerzity ve Velké Británii objevil v okolí hor Sor Rondane (pohoří královny Maud) důkazy toho, že před 430 tisíci lety tu došlo k velké události, pádu asteroidu nebo velkého meteoritu o velikosti 100-150 metrů.

Vědci objevili malinkaté částice, sféruly (kuličky) kondenzátu o velikosti 100-300 mikrometrů, které se vytvořily, když meteorit, který na Zemi nedoletěl, explodoval nedaleko povrchu a vypustil proud roztaveného a vypařeného materiálu. Odborníci zařazují podobné události do přechodného typu, který zaujímá prostřední místo mezi explozemi mimozemských těles v atmosféře a impaktními událostmi, v jejichž důsledku vznikají krátery po meteoritech.

Nehledě na to, že podle odhadu vědců dochází k velkým explozím v atmosféře mnohem častěji než k útokům meteoritů tvořících krátery, a na to, že některé z podobných událostí byly dost silné, je velmi obtížené je zaregistrovat v geologické kronice, protože vše, co z nich zbude, jsou malinké otavené částice mimozemské látky.

Autoři použili k identifikaci a průzkumu 17 černých sférických částic nalezených poblíž vrcholu Valnumfjelle v horách Sor Rondane moderní způsoby mikroskopie a laserové analýzy. Ukázalo se, že podle svého složení patří tyto kuličky k chondritům a že poměr mikročástic a velký obsah niklu potvrzuje jejich mimozemský původ. Unikátní izotopové signatury kyslíku však poukazují na to, že při pádu došlo ke vzájemnému působení částic s antarktickým ledem.

S pomocí matematického modelování se vědcům podařilo dokázat, že šlo o mnohem větší událost než pád Tunguzského meteoritu v roce 1908 nebo Čeljabinského v roce 2013.

„Tyto útoky neohrožují činnost lidí, když se konají nad Antarktidou. Ale dojde-li k tomu nad zalidněným územím, způsobí to miliony obětí a vážné škody na vzdálenosti stovek kilometrů,“ cituje zpráva pro tisk Kentské univerzity výrok doktora Van Ginnekena.

Vědci proto vyzvali k tomu, aby na základě jejich dat byl podniknut rozbor podobných geologických událostí, abychom si mohli lépe představit jejich frekvenci a potenciální hrozbu.

„Poněvadž antarktický ledový štít pokrývá pouze asi 9 % území zemské souše, doporučujeme, aby se budoucí průzkum soustředil na zjištění analogických událostí na jiných místech, jako třeba skalnaté svahy nebo nehluboké oceánské dno, ve vzorcích hlubokých usazenin pod vodou a sedimentárních hornin,“ řekl Van Ginneken.