Telegraph: v Turecku naplno probíhá další převrat

V Turecku se rozbíhá ještě jeden převrat: tentokrát ho přívrženci politiky Recepa Tayyipa Erdogana provádějí proti těm, kdo s ní nesouhlasí, píše The Telegraph.

„Pokus o vojenský převrat, který byl proveden minulý týden skupinou rozzlobených důstojníků, možná nebyl úspěšný, teď ale naplno probíhá jiný převrat — ten, který přívrženci Erdogana provádějí proti oponentům stále autoritárnějšího stylu vládnutí prezidenta," píše autor článku, specialista na otázky obrany a mezinárodní vztahy Con Coughlin.

Podle jeho slov bude NATO muset Turecko pravděpodobně vyloučit ze svých řad: turecký prezident nedává vojenské alianci jinou možnost.

Coughlin říká, že Turecko hrálo v NATO vždy velmi důležitou roli, právě proto je důležité brát plány aliance vážně.

Během studené války o důležitosti Turecka nikdo nepochyboval: americká letadla mohla doletět k hranicím SSSR během hodiny od startu z tureckých základen, píše Coughlin.

NATO nyní potřebuje Turecko kvůli jeho blízkosti k Sýrii a Iráku, což jsou teritoria, která se stala epicentry ostrého vojenského konfliktu.

„Proto fakt, že Washington nyní otevřeně hovoří o možnosti pozastavení členství Turecka v NATO, ukazuje, nakolik se zhoršily vztahy mezi Ankarou a jejími západními spojenci po neúspěšném vojenském převratu," myslí si žurnalista.

Otázka o možném vyloučení Turecka z vojenské aliance vznikla, podle jeho slov, na pozadí „utahování šroubů", se kterým Recep Tayyip Erdogan začal po událostech minulého týdne.

Od minulého týdne byly v Turecku propuštěny ze služby nebo zadrženy tisíce vojáků, policistů a advokátů.

Nyní přišla řada na vzdělávací systém: více než 15 tisíc pracovníků univerzit bylo propuštěno za to, že měli údajně podporovat Fethullaha Gülena — v USA žijícího islámského učence, kterého obviňují z organizace tureckého puče. Kromě toho bylo vyzváno více než 1,5 tisíce děkanů tureckých univerzit, aby požádali o uvolnění z funkce.

V minulosti se Turecku dařilo udržet se v NATO, dokonce i nehledě na represivní opaření vlády vůči vlastním občanům.

Nyní jsou ovšem mnozí evropští lídři NATO s tureckým prezidentem nespokojeni. Někteří jsou dodnes rozzlobení kvůli tomu, že právě Erdogan v mnohém způsobil evropskou migrační krizi poté, co nedokázal zastavit činnost pašeráků, kteří migranty převážejí. Nijak se nezměnilo ani znepokojení ze spojení jeho režimu s organizacemi islamistů-radikálů v Sýrii.

V ideálním světě by bylo výhodné, kdyby Erdogan přestal s pokusy změnit Turecko na islámskou zemi ve stylu Íránu a díky tomu si udržel místo u jednacího stolu NATO. „Pokud se ale chystá držet se své radikální islamistické politiky, NATO nebude mít žádnou jinou možnost, než zbavit se svého problémového tureckého spojence," uzavírá Coughlin.