18:24 23. listopadu 2020
Světový tisk
Získat krátkou URL
13353
Sledujte nás na

V poslední době se ve světě stává stále populárnější „kult silných vůdců", kteří aktivně prosazují myšlenky nacionalismu. Přitom takoví vedoucí činitelé existují jak v autokraciích, tak v demokraciích, a mnozí, jako „svatý-ochránce silných vůdců" Vladimir Putin, úspěšně spojují obě charakteristiky.

Financial Times se obává, že podobný osud hrozí i USA, jestliže se k moci dostane Donald Trump.

„Od Moskvy až po Manilu, od Pekingu až po Budapešť, od Ankary k Dillí jsou nacionalističtí „silní vůdci" opět v módě", píše Financial Times. A jestliže se příští týden stane hlavou Bílého domu republikán Donald Trump, splyne s tímto mezinárodním trendem.

Jak tvrdí FT, vášeň k silným vůdcům zachvátila nejen autokracii, ale i demokracii. Například v Číně Si Ťin-pching má má stále větší moc — teď oficiálně, což už začíná zavánět maoismem. Filipínský prezident Rodrigo Duterte, který se už proslavil svým „ bojovným stylem a absencí úcty k zákonu", také skvěle zapadá do tohoto obrazu.

V Rusku Vladimír Putin — obecně „svatý — ochránce" všech silných vůdců, ačkoliv i jeho „prakticky individuální vláda stále ještě zachovává vnější prvky demokracie". Tím se může pochlubit i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož země je „směsí demokratických projevů a autokratické reality". V menší míře se to týká i maďarského Viktora Orbána.

Mimochodem, někteří silní vůdci jednají i v rámci demokracie — například japonský premiér Šinzó Abe nebo jeho indický kolega Narendra Modi. Ale jejich politické cíle jsou stejně budovány na nacionalismu a zásadě rozhodného vedení.

Financial Times se obává, že „politický styl" Donalda Trumpa nemá k tomu všemu příliš daleko. Putin a Ergogan mluví o světě „plném nepřátelských sil, které se snaží spolčit proti jejich zemím".

Kromě toho existují i „vnitřní nepřátelé", kteří často pracují na někoho zvenčí. Často se tito vůdci zabývají myšlenkou o bývalých křivdách vůči národu a o jeho současném obrození.

Podobné politické myšlenky, znějící z úst potenciálního prezidenta USA, se zdají být velmi zastrašující, tvrdí Financial Times. Trump tvrdí, že se celý svět směje Americe, a slibuje, že ji udělá „opět velikou" a „vysuší bažinu", která vznikla z celého zkorumpovaného systému. A noví silní vůdci rádi slibují boj proti korupci. Ruský prezident dokonce „pořádal ukázkové srážky s oligarchy" a Si Ťin-pching inicioval rozsáhlou kampaň proti úplatkářství.

Všichni tito silní vůdci mají společný různý stupeň „kultu osobnosti", dodává Financial Times. V Číně skládají o milovaném Si písně a ruská média nejednou ukazovala Vladimira Putina ve všemožných statečných pózách. Trump samozřejmě zatím neukazoval obnaženou hruď, ale během prezidentské kampaně ho ctitelé vítají s velkou pompézností a obdivem.

A tady se samo nabízí srovnání s 30. léty minulého století, kdy po Velké depresi začali všichni světoví politici jednat radikálněji. Něco podobného se mohlo stát i po finanční krizi v roce 2008. A hrozba mezinárodního konfliktu, která je cítit v Evropě, na Blízkém Východě i v Asii, také zřejmě zvýšila poptávku po silných vůdcích.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan
© AP Photo / Basin Bulbul/Presidential Press Service Pool
Do globální diplomacie přinášejí tito politici svůj určitý styl. Dávají přednost řešení problémů s očí do očí a ne v rámci nějakých mezinárodních institucí nebo práva. Trump už slíbil, že se setká s Putinem.

Totéž chce udělat i Šinzó Abe zřejmě v marném pokusu přesvědčit ruského prezidenta, aby mu dal ostrovy, které Moskva „okupuje" od roku 1945. Setkání se má konat v tomto roce tradičně u jednoho z horkých pramenů v rodném městě Abeho. Takto to popisuje jeden z jeho pomocníků: „Dva nazí dospělí muži v horkém pramenu se pokusí vše vyřešit".

Pozorovat takovou individuální diplomacii je samozřejmě velmi zajímavé. Ale při vší své zajímavosti je tato diplomacie velmi nepředvídatelná a dohody v ní se většinou dlouho neudrží. A když k tomu přidáme ohromné Trumpovo ego, tak tato nestabilita může sehrát špatný vtip.

Na pozadí růstu popularity takových „macho-vůdců" se v západní politice pevně drží opačná móda — ženská. Příkladem je německá kancléřka Angela Merkelová a premiérka Velké Británie Theresa Mayová. Takže jestliže příští týden v Americe zvítězí kandidátka za demokraty Hillary Clintonová, silně otřese tímto „kultem silných vůdců".

Více:

Na mítinku nacionalistů v USA došlo ke střetům s policií
Trump znovu nazval Putina „silným lídrem“
Bloomberg: nacionalismus ve Východní Evropě boří základy Evropské unie
Štítky:
obavy, nacionalisté, lídr, demokracie, Theresa Mayová, Donald Trump, Recep Tayyip Erdoğan, Šinzó Abe, Vladimir Putin, Turecko, Japonsko, Velká Británie, USA, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář