Autor hlavně věnuje pozornost „skvělým charakteristikám" potenciálních soupeřů: oba letouny mají nejnovější motory, které jim umožňují překonávat rychlost zvuku bez použití přídavného spalování. Praktický dostup činí 20 tisíc metrů, což je téměř o 2000 metrů víc oproti „supermodernímu" F-35.
Takovéto srovnání motorů ovšem ukazuje na převahu T-50. Ruskou stíhačku vybavují turboreaktivním „srdcem" s řízením vektoru tahu, přičemž regulaci směru tahu je možné provádět po třech osách. Raptor se podobnými vlastnostmi chlubit nemůže: změnu vektoru tahu je možné provádět pouze po vertikále.
Raptor je jediný supermanévrovatelný letoun amerického letectva, ale ani ten se nemůže srovnávat s PAK FA," píše žurnalista.
Podle názoru Roblina se rakety R-73 s krátkým doletem, jimiž je T-50 vybaven, mohou stát „velkým překvapením" pro F-22. Americký stoj přitom dostane podobou výzbroj až v roce 2017 a naváděcí systém podobný ruskému bude vytvořen až v roce 2020.
Nová stíhačka frontového letectva je vybavena systémem zachycování a sledování cílů v infračerveném pásmu. F-22 dostane podobný systém až v roce 2020. Roblin také věnuje pozornost univerzálnímu ruskému rádiolokátoru Bělka s aktivní fázovou anténovou mřížkou, jež ulehčí odhalování „stealth" letounů potenciálního protivníka.
Velkým nedostatkem PAK FA je podle názoru autora velký koeficient efektivní plochy rozptylu: T-50 je mnohem „viditelnější" ve srovnání se svým americkým soupeřem. Kromě toho dělají spaliny nejnovějšího turboreativního motoru ruskou stíhačku zranitelnou pro rakety s infračerveným naváděním, říká autor článku.
Ve výsledku dává prvenství stíhačce T-50: „Oba stíhačky jsou skvěle přizpůsobené pro vedení manávrujího vzdušného boje, T-50 ovšem se zdá být více „obratný".
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)